V pátek dopoledne jsem byl u Vrbiček na Kamzičí schůzce. Kluci měli zpracovat kůži z divočáka. Přišli dva. Ten druhý - Kecal nám řekl, že zapomněl poslat štafetu (vybil se mu mobil) a napravil to až pozdě večer. Také říkal, že se dovolal nejspíš lišákově mamince, což nebyla pravda. Jak nám potvrdil Lišák, protože to byl Lišák sám osobně. Přibližně kolem deváté hodiny ranní dorazili další kluci a dokonce i Libor. Přišel, a že jako jde na tu domluvenou brigádu a mával s krabicí šroubů, kterou držel v ruce. Nikdo nic nevěděl, všichni se divili a tak jsme se shodli, že nejspíš bude brigáda druhý den v sobotu. Jeden Kamzík po druhém se překřikovali, "Já nemůžu, já nemůžu."
"Inu, to bych se mohl přesvědčit jestli ta brigáda opravdu bude," řekl jsem si a nařídil si budíka. Jak kruté vstávání. Budík zazvonil chvilku po sedmé, chtěl jsem totiž ještě zajít do města. Budík zvonil, já jsem ležel, budík zvonil, já jsem ležel, budík zvonil, já jsem ležel, budík zvonil, ale to už je skoro osm. Tak to už do města určitě nepůjdu. No nejsem blb, brigáda stejně nebude a já se chci hnát takhle brzo ráno 2 km ke klubovnám. Alespoň se projedu na kole a cestou zpátky si zařídím pár věcí.
Mezi autoservisem a zimním stadionem se mi udělalo špatně. Možná ještě mám zalepené oči, ale človíčka a ještě k tomu v zelených montérkách nešlo nepoznat. Už jsem u něj. Ano, je to on - Koala. Přemýšlím, jestli se ho má cenu zeptat na brigádu. Řekl, že to stejně už nestihnu, protože už je devět hodin. Cestou dolů ke klubovnám potkáváme Akelu, Ginga a Mika - další špatné znamení. U kluboven vidíme Petru s Bublou a LIBORA. Fuj, brigáda se koná. Proč já nešťastník jsem sem lezl. Otáčím se na patě, ale odejít nemůžu, protože mi Libor zrovna dává do ruky pilu. No co se dá dělat. Zatnu pěsti, zkousnu zuby, otřu si raději ospalky a nějak to tu snad přežiju. Ještě dorazil Hadži a Bylinka, který cestou z kopce nejspíš upadl na hlavu a zbytek sjel po zadku. On totiž PRACOVAL. Ale jenom trošku, musel zdokumentovat naši píli a odvahu pustit se do takových hrozných, špinavých, těžkých a zákeřných věcí!

Jo, já jsem se vytratil až po jedné a doma jsem dostal od maminky vynadáno, že jdu pozdě na oběd a že mi to nebude podruhé ohřívat. Nepomohlo ani vysvětlování, že mě nechtěli pustit, že jsem vykonal dobrý skutek a že jsem nemohl nechat bližního svého (Mika) na holičkách (natírali jsme prkna - moc důležitá a zodpovědná práce). A stejně jsem ho tam nechal, vžyť je to jeho klubovna a já tam téměř nechodím.

sesmolil Hiawata