Malá úvaha o trampech
z Hiawathových stránek...
  Jsou trampové různí:
1. Tramp stálý, tzv. Furťák. Jezdí na "svoje" místo se "svou" partou. Udržuje kemp v pořádku a v souladu s okolím. Hraje na hudební nástroj a umí narazit sud. Nejstálejší furťák se osobně zná s lesníky a myslivci a vzájemně se tolerují.
2. Tramp Srubař: Je to varianta Furťáka, který má svůj srub (v místech kde nejsou převisy to ani jinak nejde).
3. Další vývojový stupeň je pak Furťák Kutil s variantou Srubař Kutil, který, i když to není nutné, vytváří množství zábradlí, kolových ohrad, a dalších velkých maličkostí až po WC s pokyny vydrápanými do skály. Je pak trnem v oku stráži přírody.
4. Amík je tramp, důsledně vybavený vším vojenským, nikdy by na sebe nevzal něco nezeleného. K jeho cti je nutno přiznat, že ho není vidět ani slyšet, vždy si pomůže sám a se vším, nezbude po něm ani památky a je taky na to patřičně hrdý. Nenosí zpravidla kytaru, protože není zelená a je ji slyšet. Nosí snad píšťalku, ale nikdy ji nepoužije. Nosí extrémně hubenou usárnu, všechno potřebné má v kapsách a má opravdu všechno.
5. Skaut je snadno identifikovatelný podle klobouku, netřeba popisovat. Je až nápadně slušný a vzdělaný, až z něho mám komplex. Přesně ví, které dřevo jak a kde hoří. Tyká si s faunou a osobně se zná s rosnatkou okrouhlolistou a hlaváčkem jarním. Alkohol zná z vyprávění a jednou ochutnal pivo.
6. Moralista je směs Amíka a Skauta. Krom toho všude byl, všude trefí a nazpaměť zná jízdní řád a statut ochrany přírody. V kapse mívá výtisk Listiny práv a svobod. Zpravidla dobře hraje a zpívá. Nosí usárnu, v krajním případě tele. K jeho cti nutno dodat, že z lesa vždy chodí s pytlem posbíraných odpadků.
7. Zvláštní kategorie je Samotář. Závidí Furťákům i Skautům, ale nikdy u nich nevydržel, nebavilo ho to. Musí jít sám a hlavně jinam. Sám pod skálou nejméně 20 km od civilizace ve vánici při -5°C je teprve to správné. Kytaru nenosí, snad foukací harmoniku, ale na tu nehraje, buď je zamrzlá nebo to jinak není vhodné.
8. Básník prérie se pozná podle zasněného pohledu pod atypickým kloboukem. Jeho vybavení je mizerné, ale efektní. Nosí sbírku básní a brýle, ale cíl čundru ho moc nezajímá. V nouzi je na něj spolehnutí, bývá výborný kamarád až do sebezničení. Nosí placatici a půjčí i sirky. Ty musí mít, četba poezie sedíce na pařezu bez cigarety je nemyslitelná.
9. Ženská varianta typu Básník prérie je Víla. Liší se snad jen tím, že používá nějakého Skauta jako kuliho (úsměvem placeného dobrovolného soumara), aby si batohem neničila mejkap.
10. Pionýr je vývojový typ, kterého chce Moralista přetvořit na Skauta a nyní je v mezistadiu Rambo. Zpravidla mu není více než 15 let, bývá špatně ovladatelný a dobře slyšitelný. Nikdy se nevyskytuje jednotlivě. Kupodivu bývá odolný a vytrvalý.
11. Tzv. Takytramp je kombinací všeho. Chodí a vůbec se chová jako Rambo, je ho slyšet a vidět na kilometry. Kemp hledá zásadně až k půlnoci, zatímco nikdy neviděl jak pod převisem vypadá svítání. Zůstává po něm spálené dříví včetně spálené sedačky a spálené dřevěné vybavení kempu. Plechovky, vajgly a lahve nechá na místě, stejně jako igelit. Má pravdu v tom, když si myslí, že by to někdo mohl potřebovat nebo to uklidí. Nemá problémy s lesní stráží, to spíš ta stráž má problémy s ním. V hospodě nechává "otevřený" účet.
12. Okrajovým týpkem je Goráč. Jeho hlavní ideou je "vždy v pohodě". Má moirové spodky, flísové triko, goretexovou bundu, nafukovací karimatku, péřový spacák Sir Joseph, plynový vařič Coleman, piezoelektrický zapalovač, turistického průvodce po Evropě v angličtině a instantní potraviny. Nosí ibiškový čaj v termosce. Nesedává u ohně, protože jiskry dělají díry do drahých syntetických materiálů. Místo rumu pije jonťák. Přestože vypadá, že přežije každou situaci, málokdy ho někdo viděl podruhé.
Všechny tyto sorty se vyskytují v ženském i mužském podání. Jedinou výjimkou jsou Máma Vlčice a Starý Bobr. Ačkoli oba jsou rození vůdci smečky, ženská varianta mívá příchuť Furťáka a Moralisty, zatímco mužská se staví do pozice Básníka prérie ač je spíš Amík a Rambo.
V přírodě se žádný z výše uvedených týpků nevyskytuje v čistém druhu, vždy je někam ujetý (typově i prostorově) a často s příměsí čaje, rumu nebo obojího. Ze všech těchto vzácných druhů mám nejraději někoho z typů 1 až 12.

Na základě 45 let trvajícího terénního výzkumu sepsal Lišák.
Copyright © Lišák: Autor tohoto paskvilu bude vděčný za rozšiřování a kopírování se souhlasem i bez.