PŘEDSILVESTROVSKÝ POCHOD NA JUNÁCKOU VYHLÍDKU
30.12.2006
Letošní Vánoce byly tak trochu jiné než obvykle – chyběla jim taková ta tradiční atmosféra tvořena tu a tam ležícím ostrůvkem sněhu. V jedné věci byly stejné – už se mi opět začali dělat boule všude možně po těle v důsledku baštění tradičních dobrot. Naštěstí se přiblížil datum pochodu na Junáckou vyhlídku, kde je vcelku dobrá možnost nějaký ten gram shodit a potkat se navíc s kamarády, na které si našinec nebyl schopný přes rok udělat čas. Musím přiznat, že nebylo jednoduché, přinutit se uprostřed lenošícího období vstávat v 6.00 hodin a vyrazit do vtíravé zimy, ale povedlo se. A jak že to letos probíhalo?
Docela slušná banda holek, kluků i rodičů se sešla okolo sedmé na autobusovém nádraží, odkud nás autobus dopravil s jedním přestupem na Mýtě do našeho výchozího bodu – Machovské Lhoty. Odtud jsme už museli po svých. Počasí nám opravdu přálo – na zemi ležel sněhový poprašek, po okolních kopcích se válely mlhy a do nich začaly pronikat první paprsky vycházejícího sluníčka. Ani jsme nevěděli jak a stáli jsme u mysliveckého srubu pod Junáckou vyhlídkou. Dali jsme si krátkou čůrací pauzu a pokračovali v dobývání vrcholu. Když už byly skály na dohled, téměř jsme oněměli úžasem. Vycházející sluníčko začalo osvětlovat ojíněné stromy a skály a do toho se začaly povalovat chomáče mlhy. Od této chvíle někteří z nás sledovali cestu už jen přes hledáček foťáku.
Pod skalami (u slibové jeskyně) jsme si udělali poslední foto Kamzíků, kteří se vydali dobýt Junáckou vyhlídku svojí cestou napříč skalami. My ostatní jsme vyrazili k vrcholu přes Bludiště. Cestička se záludně promotávala mezi skalami a po cca 20 minutách jsme stanuli na Junácké vyhlídce. Milé překvapení v podobě hledání se s oplakanou hrstkou Kamzíků bylo jemně zkaleno jednotvárným výhledem do okolí – vyhlídku přikryla mlha. Udělali jsme několik vrcholových fotek, zapsali se do deníku, pokochali se výhledem a pádili dál k Pánovu kříži, kde následovala delší pauza na jídlo a domluvení strategie dalšího postupu. Bohužel toto místo se mi stalo osudným – měl jsem svátek – ani jsem nevěděl jak a už se mnou tloukli o co nebo koho se dalo. Díky vhodnému počasí jsme se rozhodli vést zpáteční cestu přes skály. Za stálého dovádění jsme trochu nechtěně navštívili Božanovský Špičák, chtěně Korunu i Kamennou bránu. Téměř ze všech vyhlídek byly ukázkové výhledy. Malé množství sněhu nám umožnilo projít po žluté značce až do Zaječí rokle, odkud se Kamzíci pod vedením Bylinky rozhodli dobýt Slavěnskou vyhlídku. Zbytek výpravy pokračoval po žluté k rozcestí nad Slavným. Odbočení z plánované trasy mělo pro Kamzíky přínos nejen k navštívení další vyhlídky, ale cestou potkali Hiawathu s Hankou a čtyřnohým kamarádem, kteří do skal teprve mířili. Na rozcestí se obě skupiny šťastně shledali a přes houstnoucí mlhu a atmosféru vzájemných dialogů pokračovali přes Slavný a Suchý důl až do Police, kde se úspěšný pochod musel oslavit návštěvou cukrárny. Pak už nezbývalo, než nasednout do autobusu a přepravit se zpět do Náchoda a už teď se těšit na stejně nebo možná i lépe vydařený pochod v příštím roce.
Letošní Vánoce byly tak trochu jiné než obvykle – chyběla jim taková ta tradiční atmosféra tvořena tu a tam ležícím ostrůvkem sněhu. V jedné věci byly stejné – už se mi opět začali dělat boule všude možně po těle v důsledku baštění tradičních dobrot. Naštěstí se přiblížil datum pochodu na Junáckou vyhlídku, kde je vcelku dobrá možnost nějaký ten gram shodit a potkat se navíc s kamarády, na které si našinec nebyl schopný přes rok udělat čas. Musím přiznat, že nebylo jednoduché, přinutit se uprostřed lenošícího období vstávat v 6.00 hodin a vyrazit do vtíravé zimy, ale povedlo se. A jak že to letos probíhalo?
Udělali jsme několik vrcholových fotek, zapsali se do deníku, pokochali se výhledem a pádili dál k Pánovu kříži, kde následovala delší pauza na jídlo a domluvení strategie dalšího postupu. Bohužel toto místo se mi stalo osudným – měl jsem svátek – ani jsem nevěděl jak a už se mnou tloukli o co nebo koho se dalo. Díky vhodnému počasí jsme se rozhodli vést zpáteční cestu přes skály. Za stálého dovádění jsme trochu nechtěně navštívili Božanovský Špičák, chtěně Korunu i Kamennou bránu. Téměř ze všech vyhlídek byly ukázkové výhledy. Malé množství sněhu nám umožnilo projít po žluté značce až do Zaječí rokle, odkud se Kamzíci pod vedením Bylinky rozhodli dobýt Slavěnskou vyhlídku. Zbytek výpravy pokračoval po žluté k rozcestí nad Slavným. Odbočení z plánované trasy mělo pro Kamzíky přínos nejen k navštívení další vyhlídky, ale cestou potkali Hiawathu s Hankou a čtyřnohým kamarádem, kteří do skal teprve mířili. Na rozcestí se obě skupiny šťastně shledali a přes houstnoucí mlhu a atmosféru vzájemných dialogů pokračovali přes Slavný a Suchý důl až do Police, kde se úspěšný pochod musel oslavit návštěvou cukrárny. Pak už nezbývalo, než nasednout do autobusu a přepravit se zpět do Náchoda a už teď se těšit na stejně nebo možná i lépe vydařený pochod v příštím roce.