ŠÁTKOVÁ METROPOLE
aneb oslavy 100 let skautingu
20.-22.4.2007

Na poslední chvíli jsem doběhl na nádraží. Všichni už tam netrpělivě čekali až koupím jízdenku a oni si budou moct sednout do vlaku, kterým pojedeme do Prahy na skvělou akci.
Oslavy 100 let skautingu. To je něco úplně vyjímečného.
Po chvíli se vlak rozjel (lépe řečeno rozkodrcal) směr Starkoč. Tam se všichni vyvalili ven a nahrnuli do rychlíku, který měl jet až do Prahy. Cestou se ani nic zvláštního nedělo, jenom v Jaroměři přistoupil Ivoš, Čiko a další skauti. Kousek před Prahou jsme si našli nový způsob zábavy. Brůča vytáhnul foťák, otevřeli jsme okýnko v kupéčku a Medvěd prohlásil nezapomenutelnou větu: "Už jede!" Na to Brůča začal točit a výsledkem je video o střetu vlaků o vzájemné rychlosti asi 300Km/h.
Dojeli jsme do Prahy. Po pár komplikacích v metru, popř.záhadné namočení Lišákova šátku jistým sabotérem, jsme vystoupili na stanici Dejvická, abychom došli do "naší školy".
Z míry nás vyvedlo jen to, že všechny skříně a dveře do kabinetů byly zapečetěny, jako bysme byli nějací žháři či co?! Navečer jsme se ještě vydali prozkoumat město. Podívali jsme se na Křižíkovu fontánu, Staroměstské nám., Malou Stranu a spoustu dalších míst. Vrátili jsme se do školy a usnuli plní očekávání na další den.
V sobotu jsme vstali poměrně brzo; Kecal pořád otravoval s rozcvičkama, ale když jsme mu řekli, že bude předcvičovat, tak radši ztichnul. Odešli jsme na metro a dojeli na Hradčanskou. Vzali jsme to přes Hrad, došli jsme na Petřín. Protože otevírali až v deset a bylo teprve devět, jeli jsme ještě lanovkou dolů a nahoru. Dole byla samozřejmě fronta, tak jsme si chvíli počkali. Šli jsme do bludiště, na rozhlednu, ale i do Štefánikovy hvězdárny. Tam jsme se i vyfotili a pak už jenom rychle spěchali na Staromák. Tam jsme dorazili chvíli před dvanáctou, kdy měla začít zpívat Ewa Farná. Mysleli jsme si, co to bude za blbost, ale nakonec jsme se natlačili až mezi první dopředu. Pak jsme zjistili, že zpívá na playback, a že možná budeme v televizi. Byli tam totiž chlápkové s kamerama, co měli na triku nápis Óčko. Farná dozpívala a začalo to bejt trochu nudný. Nějak jsme se rozutekli… někdo šel na orloj, někdo na výstavu o pravěku do Národního, a někdo tam zůstal, jako třeba Riki, kterého pořád oslovovali slečny ze všech koutů republiky.
Asi tak o půl čtvrtý se to tam začlo pořádně shlukovat. Byl pověšen poslední šátek představující skautující zemi, a začal koncert Ready Kirken. Ty, na rozdíl od Ewy hráli na živo, a docela to tam rozjeli. Ale pak už skončili a nezbývalo nic jinýho, než pomalu jít. Podívali jsme se ještě na orloj jak odbíjí, vylezli jsme na Staroměstskou mosteckou věž, a nakonec jsme dojeli na Vyšehrad. Tak nádherný západ slunce jsme snad ještě neviděli. Pomalu se setmělo a my jsme zase metrem dojeli do školy. Zjistili jsme, že všichni máme na krku vyrážku od šátků, které nebyly ještě vyprané. Povídali jsme si dlouho do noci a asi o půlnoci šli spát. Brůča ještě vyzkoušel probudit Méďu foťákem při odpočítávání (10krát červený světlo+blesk), ale nevzbudil se.
Ráno se nikomu nechtělo vstávat. Ani největším ranním oxidantům ne. Ale museli jsme vstát, abychom ještě něco stihli. Chtěli jsme do ZOO, botanický a tak různě. Všude, kde to šlo jsme vyzkoušeli automat na odesílání fotek e-mailem. Poslali jsme pozdrav Bylinkovi, prezidentovi, k nám na gympl, i Brůčovýmu tátovi do práce. Ten ale Pavlíkův ksicht poznal, takže plán nevyšel. No a pak jsme se vyfotili ještě normálně a tím pozdravili Ginga. Zpátky ze ZOO byl autobus trochu plnější, takže hodně lidí nesedělo, a když už, tak hodně zajímavě jako Brůča, co seděl jak na latríně. Ve zbytku času jsme se ještě podívali na Černý most (někdo do Národního muzea) a pak už jenom koupili jízdenky a jeli do Náchoda.
Při zpáteční cestě stojí za zmínku už jenom "jídelní kupé", kdy jsme vytáhli všechno zbývající jídlo a začali míchat chutě dohromady. Cesta ubíhala docela rychle a po sedmé večer tady zase už byl ten normální Náchod, zase jako předtím…

Bystroušek