ZÁVRCHY
21.-23.12.2007

Ano! Závrchy jsou již skoro tradiční Kamzičí akcí. Vánoce, Silvestr a tak... A proto jsme se tam letos před Vánoci vydali znovu. Náležitě vybaveni kýblem bramborového salátu a řízkama jsme tedy odjeli z nádraží v Náchodě v počtu zhruba šesti kusů, včetně Bylinky. Ve Velkém Poříčí jsme vystoupili a jak čas plynul, tak jsme se přibližovali k Závrchům a zároveň se stmívalo. Přešli jsem letiště a zamířili přes Žďárky dál. Kecalovu telefonátu „kde teda jsme, proč nejsme na chatě a kdy tam budem“ jsme se jen pod vousy pousmáli. Kecal zatím mrznul před chatou a ptal se sám sebe proč nejel s ostatníma. Konečně jsme dorazili k chatě a po zimprovizované scénce „kde jsou klíče, vždyť nám řekli, že je už dali nějakýmu blonďákoj...“ jsme vstoupili do chaty, náležitě promrzlé. Pyroman Bručoun se pustil do zapalování a my se jali vybalování či čehosi. Pak se pařilo na kajtru a chlastal se čaj a diskutovalo se o důležitých věcech (tradičně hoplapo).
Ráno! Konečně je tady. Po vskutku proklepané noci (zimou, pozn. autora) jsme si dali rozcvičku, do čehož se vešlo i přinesení vody a hra na kuřáka (ta byla možná až večer). Po snídani jsme vyrazili na cestu. Došli jsme do Machova, kde kdosi spatřil vysílač a tak jsme se vydali za ním na kopeček. Padlo pár fotek a seběhli jsme to zase dolů. V Machově na náměstí jsme se stavili na výtečnou česnečku; výstava s lyžováním měla bohužel polední pauzu, nám se nechtělo čekat, tak jsme šli. Kousek za vsí jsme se zasekli (někteří) na zamrzlém potoce, zjevně je bavilo pozorovat žabku pod ledem; no my ostatní jsme pokračovali do chaty. Po chvíli dorazil i zbytek a přípravy na večer mohly začít v plném proudu. Řízky se smažily, salát se kydal… Prostřeli jsme vánoční ubrousky ukořistěné v machovské hospodě a dali se s chutí do toho. Vskutku, nebylo toho málo. Párty pokračovala dárky a kajtrou, Riki dokonce udělal z čokolády čokoládu (z pevné tekutou), zlechtával se Bivoj a dělaly se podobné vylomeniny. Taky se spalo (a taky klepalo). Kecal si v jídelně topil jak o závod a tak byly kamna ráno plný popela, nicméně zapálit se to po vynesení podařilo.
Dali jsme všechno do pořádku (jak sebe tak chatu) a vyrazili jsme. Cestou se oddělil Kecal s Brůčou, že půjdou do Malýho Poříčí, že se moc táhnem a oni že to stihnou. Když jsme vrátili klíče od chaty a došli do Hronova na nádro, už tam čekali (Kecal a Bručoun). Nasedli jsme do vlaku, který si to zamířil do Náchoda, kde jsme vystoupili a... nebojte, neseděli jsme tam, ale šli jsme domů, do tepla...
PS: Ještě jsem zapomněl na Jojínovy párky k sobotnímu obědu. My jsme si je opekli pěkně venku na ohníčku (já, Riki a Bivojek), ostatní je dělali vevnitř ve vodě :-)

fotky v galerii

Lišák