Rychlé šípy
Můj život je hned plnej nesnází, na jaře když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let, kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed.
Já žlutý kvítek na klopu si dám a píseň Vontů ti tiše zabroukám.
Do Stínadel se šerem vypravím, snad potkám Losnu, co já vím.
Dunivá Kateřina burácí, Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám, nevím co s ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč, pan Fischer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál, pan Foglar tohle nikdy nenapsal.
To Rychlé Šípy sami byli v nás a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít, kdo kopal studnu, aby druhej mohl pít.
Snad jednou, až se jaro navrátí, můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál a směšný bude ten, kdo se mi smál.
Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou naší krásnou chlapeckou krajinou.
Duj, duj, duj fujaro vítězná.
Vlajka
Sl: d A 7 d / d - D7 g d A7 d - D
Rf: D A 7 D f# G / D A7 D - d
Vše tone v snách a život kolem ztich, jen dole v tmách kol ohně slyšet smích,
tam srdce všem jen spokojeně zabuší, z písniček známých vše jistě vytuší.
Vlajka vzhůru letí, k radosti svých dětí, hned se s mráčky snoubí,
vlát bude zas, až mládí čas, opustí nás.
Po létech sám až zabloudíš v ten kraj a staneš tam, kde býval kdys tvůj ráj,
vzpomeneš chvil těch, kterés míval tolik rád, tak jako kdysi ozvěnou slyšíš hrát.
Rosa na kolejích
Sl: C d - d# - e C … / C d - e a Eodim d - d# - e C
Rf: C d e C d e C / d e C d - d# - e - d# - d C / C C d - d# - e - d# - d C
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k svýmu nádraží abych šel zas dál,
přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží podivnej pták, pták nebo mrak.
Rf: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, vzít do dlaně dálku, zase jednou zkus,
telegrafní dráty hrajou ti už léta, nekonečně dlouhý, monotónní blues.
Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj, co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál,
po kolejích táhnou bosí a na špagátku nosí celej svůj dům, deku a rum.
Červená se line záře
C7 F …
1Červená se line záře, 2červená se line záře, 3oheň oheň,
4hřeje ruce barví tváře, 5hřeje ruce barví tváře…
Mezinárodní skautská večerka
Zapad den, slunce svit vymizel z údolí, z temen hor,
odpočiň každý kdos boží tvor.
V lesa klín, padl stín, hasne již vatry zář.
Svatý mír kráčí z hor. Usíná boží tvor.
Brumendo...
Okoř
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta vroubená je stromama,
když jdu po ní v létě samoten na světě sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad, jako hrad,
tam se sešli trempi hladoví a sešlí, začli sobě notovat.
Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát,
ta měla ve zvyku podle svého budíku o půl noci chodit strašívat.
Od těch dob co jsou tam trempové, nesmí z hradu pryč, nesmí pryč,
tam dole v podhradí, se šerifem vyvádí, on ji sebral od komnaty klíč.
Jednoho dne z rána rozlehla se zpráva, že byl Okoř vykraden,
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo aby hlídal zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici.
Na hradě Okoři ...
Holka od červený řeky
Jsem potulnej kovboj já se potloukám a od ranče k ranči se najímat dám,
v těch mlžnejch horách na konci štreky, já potkal holku od Červený řeky.
Pak začlo mně trápení a spousta běd, když táta se bál abych mu ji nesved,
a v těch mlžnejch horách na konci štreky dal hlídat holku od Červený řeky.
Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal, abych se s ní konečně pomiloval,
v těch mlžnejch horách na konci štreky já líbal holku od Červený řeky.
Sotva mi řekla " miláčku můj," ze skal se ozvalo" bídáku stůj",
a v těch mlžnejch horách na konci štreky stál její táta od Červený řeky.
Tam pušky se ježily moc jich bylo, mě štěstí se najednou vytratilo,
v těch mlžnejch horách na konci štreky já obklíčenej byl u Červený řeky.
Pak ke slovu přišla má pistol a pěst, já poslal je na jednu z nejdelších cest,
a z těch mlžnejch hor tam na konci štreky, vez jsem si holku od Červený řeky.
Červená řeka
Pod tou skálou kde proud řeky syčí a kde ční červený kamení,
žije ten co mi jen srdce ničí, toho já ráda mám k zbláznění.
Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mě se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví.
Často k nám jezdíval s kytkou růží, nejhezčí z kovbojů v okolí,
vestu má ušitou z hadích kůží bitej pás na něm pár pistolí.
Hned se ptá jak se mám, jak se daří, kdy mu prý už to sví srdce dám,
na to já odpovím že čas maří, srdce blíž Červený řeky mám.
Když je tma a jdu spát noc je černá, hlavu mám bolavou závratí,
ale já přesto dál budu věrná, dokud k nám se zas sám nevrátí.
Rodné údolí
Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí,
zítra já budu zas v zemi cizí, nespatřím své rodné údolí.
Já volám nashledanou, nashledanou, nashledanou rodné údolí,
já volám nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí.
Oči mé nevidí jak se stmívá, nevidí co jsem měl tolik rád,
jediné co mi teď ještě zbývá, rodnému údolí sbohem dát.
Proč se den za každou nocí vrací, proč se čas na chvíli nezastaví,
nemusel bych ti své sbohem dáti, kdyby dnešní den na věky byl.
Vrať se mi můj milej vrať se zpátky, říkala když jsem jí odjížděl,
na koni projel jsem již celé dálky, cestu zpátky jsem však již nenašel.
Ovečka
Sl: D A G D / A G D / A G / A G A
Rf: D A G A / D G D G / D G D
Máš má ovečko dávno spát i písně ptáků končí,
kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá z venčí,
já znám její zášť, tak vyhledej skrýš,
zas má bílej plášť a v okně je mříž.
Máš má ovečko dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát,
vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát,
jest-li ty v mých představách už mizíš.
Máš má ovečko dávno spát, dnes máme půlnoc temnou,
ráno budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou,
proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,
když tebe mám rád, když tebe tu mám.
Zvedněte kotvy
Už vyplouvá loď Džamby, už vyplouvá loď Džamby, okamžik malý jen a poplujem dál,
nechte mě plout, tak nechte mě plout, sil už málo mám - tak nechte mě plout.
Nejdřív jsem se napil, na zdraví všech připil, vidím, že cesta má konec už má,
nechte mě plout, tak nechte mě plout, sil už málo mám - tak nechte mě plout.
Sklenici svou dopil, za krátko u mne byl, okovy na ruce dal a pistoli vzal,
šerif Džan Ston, šerif Džan Ston, moji svobodu vzal - vzal šerif Džan Ston.
Drnová chajda
Já tu na svým dílci celkem za to bídnej život mám a tak vypadám dost bídně pámbů ví,
myši začnou rejdit kolem sotva večer usínám, na mým dílci v starý chajdě drnový.
Dveře mají panty z kůže, okna nejsou zasklený, kolem kojoti se plížej hladoví,
dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný, na mým dílci v starý chajdě drnový.
Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout, zkusit jest-li potkám štěstí pámbů ví,
sotva napadlo mě tenkrát, že poznám tenhle kout, na mým dílci v starý chajdě drnový.
Přece rád bych, aby se tu našla dívka nesmělá, jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví,
jak bych žehnal tomu andělu co život uznává, na mým dílci v starý chajdě drnový.
Mraveneček
Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půl noci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,
třikrát denně cukru prášek bude chlapík jako rys.
Dali prášku podle rady, mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku do rána ti bude hej.
Pofoukal mu na bolístku, pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele.
Mississippi
Tvůj vlak zvolna mizí v dáli i s tou písní kolejnic
a mě smutné oči pálí, tak zas nemám vůbec nic.
Tam kde teče Mississippi tam, kde teče líný proud,
tam tě čekám lásko moje, klesám pod tíhou tvých pout.
Utíká to jako voda, když jde v řece moři vstříc,
až teď našel jsem ta slova, co jsem ti chtěl dávno říct.
Bylas pro mě velké štěstí, život byl rozkvetlá stráň,
když jsem ve svých rukách svíral tvoji malou hebkou dlaň.
Vyhlížím tě každé ráno, vyhlížím tě každý den,
neříkám zbytečná slova, neříkám že přijde den.
Na nádraží trochu nesvůj s kytkou růží budu stát,
potom půjdem k naší řece složit hold a dík jí vzdát.
Vítr to ví
Míle a míle jsou cest, které znám, jdou trávou i úbočím skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam, a já na všech s vámi tu stál,
proč ale blátem nás kázali vést a špínou si třísnili šat.
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás, ten vítr co začal právě vát.
Míle a míle se táhnou těch cest a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd, jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví co růží jenž dál mohly kvést, spí v klíně těch práchnivých blat.
Dejte mi stéblo a já budu rád i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás,
proč jen se účel tak rád mění v bič a proč, že se má člověk bát.
Tisíc mil
V nohách mám už tisíc mil, stopy déšť a vítr smyl a můj kůň i já jsme cestou znaveni.
Rf: Tisíc mil těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, bílej dům to malý bílý stavení.
Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mámou, kteří věřej dětskejm snům.
Rf: …………………………………………………, jeden cíl, ten starej známej bílej dům.
V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám a ta se tam k nám nemění.
Rf: …………………………………………………, bílej …
Kousek dál a já to vím, uvidím už stoupat dým, šikmej štít střechy ční k nebesům.
Rf: …………………………………………………., jeden …
Před chajdou
Před chajdou až oheň bude plát, já budu vzpomínat na štěstí jež uprchlo mi v dál
děvče které jsem měl tolik rád, mi převzal kamarád a bude jí na kytaru hrát.
Přijď jen na malou chvíli až den se schýlí slunko jde spát,
poznáš že píseň zaplaší tíseň v srdci tě bude hřát.
Ty víš, že mám jen tebe rád-kočičko, tobě chci svoje srdce dát,
pohádko mládí mějme se rádi šťasten ten kdo je mlád.
Až tě děvče chlapec opustí, přijď na kraj propasti, kde chajda je ukrytá tmou,
tam tě čeká věrný kamarád, který tě měl tak rád a bude ti na kytaru hrát.
Za chvíli už budu v dáli
Hučku svou na pozdrav smekám, světla vlaku vidím plát,
tak na tvůj náklaďák čekám, už jsem tě měl akorát.
Zejtra ráno až se vzbudíš, zjistíš, že se slehla zem,
a tvůj miláček, že pláchnul ti půlnočním expresem.
Za chvíli už budu v dáli, za chvíli mi bude fajn,
o tvý lásce, která pálí nebudu mít ani šajn.
Nejdřív zní vlakovej zvonec, pak píšťala je mi hej,
konečně vím, že je konec naší lásky tutovej.
Z kapsy tahám harmoniku, tuláckej song budu hrát,
sedím si na nárazníku a je mi tak akorát.
Řekni kde ty kytky jsou
Řekni kde ty kytky jsou, co se s nimi mohlo stát? Řekni kde ty kytky jsou, kde mohou být?
Dívky je tu během dne, otrhaly do jedné. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
Řekni kde ty dívky jsou, co se s nimi mohlo stát? Řekni kde ty dívky jsou, kde mohou být?
Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
Řekni kde ti muži jsou, co se s nimi mohlo stát? Řekni kde ti muži jsou, kde mohou být?
Muži v plné polní jsou, do války je zase zvou. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
A kde jsou ti vojáci, co se k čertu mohlo stát? A kde jsou ti vojáci, kde mohou být?
Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
Řekni kde ty hroby jsou, co se s nimi mohlo stát? Řekni kde ty hroby jsou, kde mohou být?
Co tu kytek rozkvétá, od jara až do léta. Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
Garinkton
V jednom malém údolí žil mladý Garinkton, /:ten známý tulák z Texasu a to byl právě on.:/
Jednou mladý Garinkton si vyjel za lovem, /:a sotva vyjel z údolí byl náhle přepaden.:/
Na rukou ho svázali a proč to nevěděl, /:a zeptat se jich nemohl neb roubík v ústech měl.:/
A pak vůdce banditů zasyčel jak zmije, /:kde máš zlato Garinktone odevzdej mi je.:/
Garinkton se pousmál a pohléd na ruce, /:a když mu je rozvázali tak šáhnul po dýce.:/
Prvního banditu srazil ranou do hlavy, /:sedl na svého bělouše a pádil z ohrady.:/
Zajel do svýho údolí a víc z něj nevyjel, /:a od těch dob už Garinktona nikdo neviděl.:/
Buráci
Když sever válčil s jihem a zem šla do války, tak na polích místo bavlny teď rostou buráky,
a tam ve stínu lesa já vidím vojáky, jak válejí se v trávě a louskaj buráky.
/:Hej hou, hej hou nač chodit do války, je lepší doma ležet a louskat buráky.:/
Plukovník je v sedle volá jenkijové jdou, a mužstvo na něj volá, že dál už nemohou,
plukovník se otočí a hledí do dálky, kde vidí slavnou armádu jak louská buráky.
Až tahle válka skončí a my zas budem žít, své milenky a ženy zas půjdem políbit,
až zeptaj se tě hrdino, cos dělal za války? Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky.
Ponny Express
Když do pustin chceš dopis psát, Ponny Express musíš znát,
pevný stáje koňů zlých, tři sta jezdců poštovních.
/:Každý ten jezdec musí být v sedle doma,
s koněm dojet, projet i když hoří Arizona,
sám si musí hledat cestu svou, jupí jou,
tydli klap, tydli klap, tydli klap zní rovinou.:/
Winchestrovku nesmí mít, je moc těžká, k sedlu vzít,
dopisy má místo ní, rychlí jezdec poštovní.
Ho ho Watanay
Sl: D C D C G D
Rf: D C D C G D
Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky, dám ti je do vlasů, tak usínej tak usínej.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena.
Sladkou vůni nese ti noční motýl s perletí, vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.
V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.
V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek co ji k tobě nes až do léta, ti odlétá.
Zátoka
V zátoce malý je celej den stín, noc dnes je tichá, já dobře to vím,
kdy ten stín zmizí i z duše moji, za vodou čekám na lásku tvoji.
Poslední dříví jsem na oheň dal, i kdyby nocí překrásně hřál,
já nespím to víš, tak jak bych si přál, proč si mě Hardy na práci vzal.
Pomalu svítá a krávy jdou pít, v sedle zas musím celej den být,
proč má tvůj tatík tolika stád, týden už sháním a nemůžu spát.
Zítra se vrátím na jižní díl, v zátoce naší tam bude můj cíl,
vítr se zdvihá a měsíc jde blíž, zítra stín zmizí, ty dobře to víš.
Holubí dům
Sl: e D C h e D C h e / G D G D G e D C h e
Rf: e a D G e a D G / a D G e a h e
Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům,
ptáků houf zalétal ke krovům, měl jsem rád holubích křídel šum.
Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh.
Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, míval stáj roubenou, bílý štít,
kde je dům holubí a ta dívka kde spí, vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.
Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový kdo hledá tenhle dům,
odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum.
Nabízej úplatou cokoliv, nespojíš cukrových homolí,
můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí.
Kůň bílý
A D E A (DADA) A E H7 E (AEAD) / D E f# D A E A
Kůň bílý pádí vlaku vstříc, já nastavuji větru líc,
můj kůň se žene blíž a blíž, jen chvíli už mě uvidíš.
Zas na rtech cítím slaný žár i chuť tvé touhy vzdechů pár,
a známá vůně zavane, sem skrze vlasy zcuchané.
To loňské léto, moře jas a modré světlo zpod tvých řas,
tvé ruce láskou zjemnělé, mě pořád pálí po těle.
Když oheň zhasne zpívá dým a racek s křídlem zlomeným,
co loď tvou dlouho provázel a křičel když jsi odcházel.
Kůň bílý v cval svůj otáčí, však stovkám koní nestačí,
to přece kde kdo z města ví, že tenhle vlak tu nestaví.
Tak odpusť mi můj telegram, zas ty teď budeš víc než sám,
v tvé hlavě vzňal se plamínek a sletoval pár vzpomínek.
Kůň bílý mizí v stopách mých, jak letní víno, letní hřích,
snad váháš nad tím, co já vím, že srdcem tvým jen projíždím.
Náklaďák
Měl v ramenou víc než se zdál a v očích místa vzdálená,
jak noční stín svůj trajler hnal, na plný plyn, stále dál a dál.
Znal míle dní a týdny mil, stokrát s dálkou zápasil,
stokrát měl smrt blíž než cíl a přece jel, znovu vítězil.
Měl v rukou cit a pevný stisk, musel mít svůj denní risk,
a měl rád jako nebe pták, svůj řvoucí dům, modrý náklaďák.
Uměl se smát i vítr znát, v očích zář a úsvit brázd,
jel stále dál, až k vítězstvím, čímž chlap je rád, když je pánem svým.
Snad řek` mi víc, než teď já vám, když vez mě dálkou bůh ví kam,
a možná vím, proč létá pták, proč muži řídí náklaďák.
Umím se smát i vítr znát, ze rtů brát zář a úsvit brázd,
věčně žít své týdny mil, /:a v rukou mít lásku svou a cíl.:/
Blues Folsomské věznice
Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver a na půdě nám po něm zůstal vošoupanej kvér,
ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí a máma mě říkala, nehrej si s tou pistolí.
Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér,
pak s kapsou vyboulenou, chtěl jsem bejt chlap ol rajt a s holkou vykutálenou, hrál jsem si na Bonny and Klajd.
Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít jsem jak čert,
a spíš než jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton.
Teď vokna mřížovaný mě říkaj, že je šlůs, proto tu ve vězení zpívám tohleto svý blues,
pravdu měla máma, radila nechoď s tou holkou a taky mě říkala, nehrej si s tou pistolkou.
Oranžový expres
/:Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, hej:/
rychlík v barvě pomeranče, už mě veze tak Gud báj.
Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší,
svit brzdařský lucerny, komáři jisker v ovzduší
a pak když oranžový expres mi houká do uší.
Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje,
ve svým tuláckým vaku, šmátrám po lahvi tokaje,
píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje.
/:Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, hej:/
rychlík v barvě pomeranče sviští na Ňú jork, gud báj.
Žlutá kytka
A D A E / A D A E A / D A E - D / A E A
Žlutá kytka usychá, váza napůl vylitá, v zemi škvíry letním sluncem vyrytý,
a pod křížem u plotu trčí svíčka bez knotu, tady leží Johny kulkou zabitý.
Nad hrobem stojí dívka bílá, jak ta svíčka, co už dávno nehoří,
kytku chvějící se rukou svírá a pak ji tiše na hrob položí.
Žlutá kytka usychá, váza napůl vylitá, Johny smutný oči do tmy upírá,
hledí slepě nahoru , až k bílýmu mramoru, kterej dveře k němu dolů zavírá.
Nevidí, jak nad hrobem dívka bílá, modlitbou pláč svůj provází,
a k poslednímu sbohem sílu sbírá a pak tiše mezi hroby suchou travou odchází.
Žlutá kytka usychá, váza napůl vylitá, kroky mizí, vítr bílej přízrak svál,
a pod křížem u plotu leží svíčka bez knotu, a i Johny co tu dívku miloval.
Když můj táta hrál
Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, scházeli se farmáři tam u nás v přízemí,
mezi nima můj táta u piva sedával a tu svoji nejmilejší hrál.
Ta písnička mě vedla snad celým životem, když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem
a když mě bylo nejhůř, tak přece jsem se smál, když jsem si vzpomněl, jak můj táta hrál.
To už je všecko dávno, táta je pod zemí, když je ale noc a měsíc, potom zdá se mi,
jakoby od hřbitova, kam tátu dali spát, jsem zase slyšel jeho píseň hrát.
Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, už jsem prošel celý státy a teď táhnu zpět,
kdybych si ale v světě moh´ ještě něco přát, tak chtěl bych slyšet svýho tátu hrát.
Proklatej vůz
E g# c# A H7 / E c# A H7 A H7 A H7 E A E - A - E / A E H7 E - 7 / A E H7 E
Čtyři bytelný kola má náš proklatej vůz,
tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl a tak zpívej o Santa Crus. *
Polikej whisky a zvířenej prach, nesmí nás porazit strach,
až přejedem támhleten pískovej plát, pak nemusíš se už rudochů bát.
* 1 adié / 2 adié / 3 jedeme dál / 4 a kam to jedem? / 5 nic
Jen tři...
Už jen dvě...
Už jen jediný kolo...
Už ani jediný kolo nemá náš bytelnej...
Džordži, už jsem celá roztřesená, zastav!
Zalez zpátky do vozu ženo.
"Tatynku, tatynku uz mam plnej nocnycek!"
Caramba synku, to není nočníček, to je soudek s prachem.
Synu synu, vždyť jedeme jak s hnojem.
Jó, koho jsem si naložil, toho vezu.
Džordži, když já se strašně bojím indiánů!
Zatáhni za sebou plachtu ženo a mlč.
Indiáni..........jsem raněnej, jsem střelenej.......!
Carambá - vždyť já už nemám vůbec žádný kolečka… já mám o kolečko míň...
Blízko Little Big Hornu
a d / a d a - A // A E A / D E A - a
Tam kde leží Little Big Horn je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem,
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin a indiánských signálů, po nebi letí dým.
Rf: Říkal to Džim Bridžn, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem
kmen Siuxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchal, ta slova varovná.
Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií, táhne generál Custer s sedmou kavalerií,
marně mu stopař Bridžn radí, zpátky povel dej, jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.
Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrtí stín, padají jezci z koní, výstřely z karabin,
límce modrých kabátů barví krev červená, kmen Siuxů je statečný a dobře svůj kraj zná.
Pak všechno ztichlo a jen tam-tam duní nad krajem, v oblacích prachů mizí Siuxů vítězný kmen,
- cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál.
Sedm statečných
Kam se zatoulali, kde ty doby jsou, naše holahou, když znělo savanou,
i ta nejkrásnější mučačita zjihla jako sníh, když se objevilo sedm statečných.
Naše kavalkáda strachu neznajíc, jako tornádo se hnala boji vstříc,
i těm nejsmělejším pistolníkům rázem přešel smích, když se objevilo sedm statečných.
Jupijohou, jupijououhou, když se objevilo sedm statečných.
Mezi věrnými se nikdy nenašel, kdo by slabšímu svou pomoc odepřel,
kolik vzrušení jsem prožíval, když v dobách horečných, byl jsem nejmladší ze sedmi statečných.
Tak jsme zahnali jak mračna moskytů, v poušti Estakáda tlupy banditů,
naše prokletí se naplnilo v horách sopečných, tam je Waterlo mých druhů statečných.
Život dobrodruha, sláva je vyšší, jeho dobré skutky šakal ukřičí,
ani stopa po nich nezůstane v srdcích nevděčných, takový byl osud sedmi statečných.
Kam se zatoulali, kde ty doby jsou, naše holahou, když znělo savanou,
všechny představy se rozplynuly jako zjara sníh, zbyl jsem jediný ze sedmi statečných.
My pluli dál a dál
My pluli dál a dál v zelené lesy, kde vlnka s vlnkou slaví své plesy,
my pluli dál a dál v zelený háj, my pluli dál a dál v zelený háj.
Loďka je malá, vesla jsou krátký, poplujem chlapci, poplujem zpátky,
či máme plouti dál v zelený háj, či máme plouti dál v zelený háj?
My pluli dál a dál v rákosí tmavé, kde rybka s rybkou spolu si hraje,
my pluli dál a dál v zelený háj, my pluli dál a dál v zelený háj.
Shane - Shayn - Šejn
Sl: a G a / a G E / a G F E / a G a
Rf: /: G a :/
Tam někde v dálce oheň kvet a tak jsem k němu jel,
jen tak s chlapama posedět jsem zrovna tenkrát chtěl.
Ten stařík s tváří vrásčitou jak dubovej kmen,
vyprávěl pověst letitou o střelci jménem Šejn.
Byl to Šejn, byl to Šejn.
Je v kraji klid, však bejval čas, kdy Read tu s bandou vlád,
všem při tom jménu běhal mráz a nikdo nemohl spát.
Read zabíjel a všecko krad, všecko včetně žen,
Read strašlivě se začal smát, když slyšel jméno Šejn.
Ten Šejn, to je zlý svědomí lumpů jako Read,
i když je člověk jako my, líp se umí bít.
A pak nám pastor vyjevil, že měl dnes živý sen
a den na to se objevil střelec jménem Šejn.
Měl tváře prachem šedivý a oči jako len,
měl divný jméno mrazivý, on jmenoval se Šejn.
My všichni na něj koukali, co se bude dít,
pak jména zlých jme říkali a on dal koni pít.
Měl šaty z módy vyšlý snad, v tom se nevyznám
a unavenej na zem pad, k žlutejm diviznám.
Pak se zdvih, řek už jsem fit, jen trochu při tom zív
a řek nám, že jde vyčistit ten Augiášův chlív.
A v saloonu tou dobou Read se svou bandou byl,
ten Read by jistě přestal pít, kdyby vytušil,
že dostane ho pistolník s očima jako len,
štíhlej jako řeholník muž toho jména Šejn.
Šejn bouchačku si pustil níž, než do saloonu vlez
a my nad ním udělali kříž, vidím to jako dnes
a pak jsme jenom slyšeli šest poctivejch ran
a tím, že rány dozněly, zhas celej Readův klan.
Šejn vyšel ven, měl pevný krok a řek, je hotovo,
však rudá krev mu barví bok, on měl v něm olovo.
Pak řek, že je čas odejít, měl v očích chladnej cejn
a v saloonu byl mrtvej klid, on jmenoval se Shane.
Ten večer rosou zastudil a na kůži sed' chlad,
i já ač jsem se nenudil, jsem řek', že půjdu spát.
My dali jsme si po loku, už stařík spí svůj sen,
jen já mám jizvu na boku a mí jméno je Šejn.
Niagara
Do vln Niagary hledí tulák starý na svou první lásku vzpomíná
jak tam stáli spolu, dívali se dolu až jim půlnoc spadla do klína.
Temně hučí Niagara , temně hučí do noci,
/:komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.:/
Osud tvrdou pěstí, ničí lidská štěstí i ten nejkrásnější jara květ,
i ten kvítek jara vzala Niagara, nevrátí jej nikdy zpět.
Střemhlav do propasti padá proud, na něm vidím tebe, děvče plout,
/:škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout.:/
Píseň na rozloučenou
Sl: D h e A D h G D h e A h e A D
Rf: G D h e A D h G D h e A h e A D
Což můžem někdy zapomenout věrné přátelství? Což můžem někdy nevzpomínat svazku bratrství?
Ó nikdy nelze zapomenout chvíle blažené, neb jak ty ruce spojili jsme navždy srdce své.
My toulali se po horách a květných dolinách, a písničkou jsme jásali jak ptáci v korunách.
My často tiše naslouchali, les co šepotá, co bystřina si na své pouti stříbrem klokotá.
My často v kruhu sedávali, hvězdy nad hlavou a dívali se, jak nám hasne vatra u nohou.
Panenka
Sl: A D A D A E / D A D A E A
Rf: A D A E D A E D A D A E A
Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, snad houf bílých holubic nebo jen žal,
tak skončil ten prvý den zmáčený krví, ani pouťovou panenku nezanechal.
Otevři oči ty uspěchaná dámo uplakaná, otevři oči ta hloupá noc končí a mír je mezi náma.
Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se půjdeme na karneval,
a na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál.
(?)
se z okna vykloní a šátkem zamává, vzdychne, slzu z oka uroní, ach neplač, lásko má!
Severní vítr
Sl: /:C a F C / C a F G C:/
Rf: C F C G / C 7 F C G C
Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen,
hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát,
tam v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já tisíckrát nechám si zdát.
Rf: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím,
k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž,
už mají mou stopu, už větří že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž.
Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář,
má plechový hrnek a pár zlatých zrnek a nad hrobem polární zář.
Rf:
Montgomery
D G e A D / D G e A D …
Déšť ti holka smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh,
kde jsou zbytky tvojí krásy, to ví dneska jenom Bůh.
Rf: Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony, déšť ti smývá ze rtů růž.
Na kopečku v prachu cesty, leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál.
Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkých chvil,
proužek krve stéká prachem, vlasy lepí jako jíl.
Déšť ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví.
Jaro
/: a C G a a C G a :/ /: C G d G :/ a
My čekali jaro a zatím přišel mráz, tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,
z temných, černých mraků se stále sypal sníh a vánice sílí v poryvech ledových.
Z chýší dřevo mizí a mouka ubývá, do sýpek se raděj už nikdo nedívá,
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří a hladoví ptáci přilétli za zvěří - a stále blíž.
Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, když vystrašený soused na okno zaklepal:
Můj syn doma leží, v horečkách vyvádí, já do města bych zajel, doktor snad poradí.
Půjčil jsem mu koně a když sedlo zapínal, dříve než se rozjel tak jsem ho varoval:
Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz, a v téhleté bouři tam snadno zlámeš vaz - tak neriskuj.
Na to smutné ráno já nerad vzpomínám, na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo dost dlouho než se vítr utišil, na sněhové pláně pak každý pospíšil.
Jeli jsme tou stezkou, kterou dobře znám, které bych té noci nejel ani sám,
Pak ho někdo spatřil jak leží pod srázem, krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem - já klobouk sňal.
Někdy ten kdo spěchá, se domů nevrací.
Poslední kovboj
Sl: G D / G / 7 C / D G
Rf: 7 C G / D G / 7 C G / D G
Snad jsem si zmýlil odjezd vlaku, měl zpoždění - snad sto let,
já měl namířeno k táboráku, co měl se konat naposled.
A místo něj kouř náklaďáků mě v tomhle koutě přivítá,
a louky plný paneláků, skrz který slunce prosvítá.
Rf: Tak přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela,
schvácená herka líně kráčí, jako by dál nést ho nechtěla.
Tak přijíždí poslední kovboj a nerad vráží do lidí,
tak přijíždí poslední kovboj a nikdo z nás ho nevidí.
Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, co odjížděly do mých snů,
do prašných cest a do bodláků z mých oblíbených románů.
Kde slunce z rozedraných vlaků tančí na hlavních pistolí,
snad jsem si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí.
Pole s bavlnou
//: Pane můj, co v nebi je tvůj dům, má máma můj život dala katům,
katům mým, v polích s bavlnou.://
Rf: Den za dnem kůže zná bič katů, vidíš jen černý záda bratrů,
jak tam jdou - v polích s bavlnou.
To co znáš ty v Lousianě, černý záda znaj i v Texarcaně,
i tam jsou - v polích s bavlnou.
//: Já vím brzy musí přijít soud, černý záda práva na něm vyhrajou,
Boží soud - v polích s bavlnou.://
Rf:
//: Chtěl bych jít na potem vlhký lány, tak řekni Pane můj - černý zvoň hrany,
katům mým, v polích s bavlnou.://
Rf:
//: Měj Pane, co v nebi je tvůj dům, mou duši, když život patří katům,
katům mým, v polích s bavlnou.:// (2. Dnes měj…)
Veď mě dál, cesto má
Sl: D h A G D / h A G D
Rf: D A h G / D A G D
- h A D G D A D A / h C G D A 7
Někde v dálce cesty končí, každá prý však cíl svůj někde skrývá.
Někde v dálce každá má svůj cíl, ať je pár mil dlouhá nebo tisíc mil.
Rf: Veď mě dál cesto má, veď mě dál vždyť i já,
tam kde končíš chtěl bych dojít, veď mě dál cesto má.
Chodím dlouho po všech cestách, všechny znám je, jen ta má mi zbývá.
Je jak dívky, co jsem měl tak rád, plná žáru bývá, hned zas samý chlad.
Rf:
- Pak na patník poslední napíšu křídou jméno své a pod něj že jsem žil hrozně rád.
- Písně své, co mi v kapsách zbydou, dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát.
Rf:
Bloudím po Brodwai
Bloudím po Brodwai hladov sem a tam - tam a sem…
Šel bych hledat práci, ale nevím kam - nevím kam…
Práci nedostanu, černou kůži mám - kůži mám…
Moje černé děti mají stále hlad - stále hlad…
Ale přesto věřím, že zas přijde den - přijde den…
Rf: = Singi jou jou……
Přes pláně
G e D7 G / C G C / G C G C / G e D7 G (C dur !)
Teď všichni Kaliforňané se za vás pomodlí,
kdo táhneš s mulou přes pláně, rozluč se s pohodlím,
musíš si taky nakoupit solený vepřový,
a kdo má štěstí, po cestě i něco uloví.
Dva měsíce ti potrvá ta cesta přes pláně,
koukej ať vždycky z čeho máš vařit svý snídaně,
protože k čertu dojedeš při bídným vaření,
i tvoje mula musí žrát, jináč ti zcepení.
Břitvu nech doma, do tváře se radši nedívej
až dojdeš, budeš zarostlej a taky šedivej,
až tě tvá milá uvidí, uslyšíš asi pláč
svý mámě řekneš: Podívej, to je tvůj zelenáč.
A taky proti rudochům drž stráže za noci,
po dlouhejch denních pochodech propuknou nemoci,
horečka to je špatná věc, ta lidi poráží
a kdo je marod, nemůže stát v noci na stráži.
U blat je nouze o dřevo, když tě to nezdolá
vomáčku si tam zamícháš paznehtem z buvola,
u blat je nouze o klacek, zem je tam jalová
i já bych teď už radši byl u mysu Hornova.
Báječná ženská
Sl: G C / D7 G / C / D7 G
Rf: G 7 C / D7 G / G7 C / D7 G
Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát,
já jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád,
nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl,
vždycky měla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemusel.
Rf: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap,
tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap,
celej den jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe,
když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap.
Nikdy jsem neskyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl,
a já nikdy nezapomněl, abych svoje sliby vyplnil,
a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,
nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval.
Rf:
Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal,
že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal,
zní to jako pohádka z příběhu královny Máb,
že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap.
Rf:
Rf:
Džungle ztichla
1.
Džungle ztichla, večer nastal, ku spánku se všecko klade.
Jen v táboře smečky vlků na stráži je vlče malé.
Rf:
Vlče přece nemá strach z /:ničeho:/ přivítá tesáky /:každého:/.
Kde jaký nepřítel /:ozve se:/ prožene ho řádně po lese.
2.
Vlče ví, že zákon smečky, dobrým vlkem být mu káže.
Když Akela k boji velí, každý běží pln kuráže.
3.
Kdo slabšímu křivdit začne, ať dá pozor na vlčáky,
Jeho choutky krvelačné bídně skončí pod tesáky.
Stály báby
Stály báby u vesnice, divili se převelice.
Hej, hola, hola, hola-la, že mám nahá kolena, cha-cha-cha,
hej, hola, hola, hola-la, že mám nahá kolena!
Punčochy jen nad střevíce, gatě nemaj nohavice.
Hej ... k tomu nahá kolena!
Klobouk jako Amerikán, ranec jako starej cikán.
Hej ... k tomu nahá kolena!
S prrrstem vzhůru káže vědma: „Však ty někde chytneš regma!“
Hej ... nastydnou ti kolena!
Kdo se sluncem nemá styku, k stáru hledá apatiku.
Hej ... francovkou tře kolena.
Hej šup námořníci
Táhlo už k večeru, na malém škuneru, dospěli k názoru, piráti na obzoru, že se ukázali.
Všichni hned mazali do kajut pro zbraně rozjásaně.
A kapitán si hned brousil zuby, tuhle čeládku, on že vyhubí.
Omrk situaci, rozdělil všem práci, plivnul si do dlaně, zařval na ně – inu.
Hej, šup do nich, námořníci, hned z vás, který by zbled, nevydrží u nás.
Hej šup kdo se nám ukáže snad, může ho to stát vaz.
Jest-li piráti nás nepřeperou, žraloci náramě se nažerou.
A proto, hej šup, do nich námořníci, hned před náma by zbled ďas.
Jeden pirát klacek dostal hned pár facek, spadl přes palubu,
natlouk si při tom hubu a hned začalo rvaní za velkého řvaní.
Šel námořníků roj, roznášet boj.
Sbalili pirátům kapitána a potom práskla jen jedna rána.
Šoupli ho do moře a za ním nahoře do dáli halekali – inu.
Lilie skautská
Na léta klukovský si často vzpomínám, na první skautský slib na jeho krásná slova
a v duchu s bráchou zas pod stanem usínám, skončil den v táboře a do tmy houká sova.
Nový rok přines mráz Únor a v srdcích led, zlej vítr zafoukal ze stepi od Východu
sebral nám naději né nebude to med, stát za svým názorem a nejít do průvodu.
Lilie skautská ohněm kalená, máme ji v sobě v nás nikdy nezvadne
dej Bůh ať hvězda krví zbarvená, už jednou pro vždy zapadne.
Poslední prázdniny bratr řek akorát, skautskému slibu, že zůstane věrný
za to nám na podzim přišili na kabát, vojenské vejložky jak saze černý.
Když jsme pak po vojně svobodni chtěli být, zbylo nám jediné přejít hraniční čáru
novýho Bobříka odvahy ulovit, pod stanem usínat a hrát na kytaru.
Vidím tu krutou noc vidím vše jako dnes, plazím se po zemi kolem je ostnatý drát
zableskly výstřely po krku skočil pes, tys bratře odešel do věčných lovišť spát.
To už mi nebylo bráško můj do tance, ani jsem nemoh Ti naposled zamávat
na rukách pouta a k tomu kopance, před sebou uran a osm let dolovat.
Kamínky
D G D A D G A / D G D A D
Bláznivý rána a bez hříchu noc a den, co se zdá jako sen,
a pořád se zpívá a vypráví jen a přezdívky zní místo jmen.
A ohýnky k ránu a k obědu zas, a prostě se jí, co kdo vzal,
pak uklidit trávu a sbalit a jít, a kouknout se o kousek dál.
Bláznivý rána a bez hříchu noc a říčky a útesy skal,
a na stráni chajda a pod chajdou břeh, kde kamínek z vody sis vzal.
Igelit
Sl: G D C G / D G / D C G / D G
Rf: e D G C G / e D G a G
Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť,
pod hlavou boty, nůž, tátovu bundu šitou z maskáčů.
K ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj hle, lidi svítá,
pak větvičky si nalámou na oheň aby uvařili čaj.
A všichni se znaj, znaj, znaj a blázněj a zpívaj,
a po cestách dál, dál, dál hledaj normální svět.
Ukrytý v stínu lesa k večeru znavený nohy skládaj,
kytara zpívá o tom, jak dřív bylo líp.
Ten, kdo neví, nepochopí, nepromíjí čas nic, všechno vrátí,
ta chvilka, co máš na život, ti uplyne, jak od ohýnku dým.
Albatros
h E / h D A / e h / G A h
Totemy malovaný se sovími křídly a stopou z vlčích drápů
a křeslo pro šerifa, to pro jeho vážnost, když se zasedá,
a hlína bez trávy a z blízký skály kámen, co v kruhu oheň chrání,
lampičky na chatách, když prší a je ti smutno, abys viděl, kam se dát.
Všude dobří lidé žijí, ale na osadách dobro je jak zákon,
i když jako všechno na hodnotách ztrácí, i dobro odřenej má hřbet,
to jak se unavení lidé v pátek zpátky na osady vrací
a ještě chvíli trvá, než si zvyknou, že vyměnili svět.
A starý tepláky a konzervy a košile a kytary a lásky
a písničky, co neztratily nikdy moudrost ani klid.
Chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázni, už pro to věčný mládí,
ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas, a kdo by nechtěl žít?
/:Chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázni, už pro to věčný mládí,
ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas, a kdo by nechtěl žít?:/
Stánky
Sl: D G D g D A D
Rf: G A D g D A D
U stánků na levnou krásu postávaj a smějou se času, s cigaretou a holkou, co nemá kam jít.
Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.
Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky tak málo je, málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
U stánků na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát.
Na kameni kámen
Sl: C -F- C / C -F- a G C /
Rf: F a G C / C -F- a G C
Jako suchej starej strom, jako vše ničící hrom, jak v poli tráva,
připadá mi ten náš svět plnej řečí a čím víc, tím líp se mám.
Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen,
a jest-li není žádnej Bůh, tak nás vezme země vzduch, no a potom amen.
A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů,
přes všechna slova co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou.
Možná jen se mi to zdá a po těžký noci přijde, přijde hezký ráno,
jaký bude nevím sám, taky jsem si zvyk na všechno kolem nás.
Valčíček
C G7 C / F C G C
Tuhle písničku chtěl bych ti lásko dát, ať ti každej den připomíná,
/:toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, ať ti každej den připomíná.:/
Kluka jako ty hledám už spoustu let, takový trošku trhlý mý já,
/:dej mi ruku, pojď půjdeme šlapat náš svět i když obrovskou práci to dá.:/
Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádný ideál,
/:hlavně uvnitř co nosíš a co ukrýváš, to je pouto co vede nás dál.:/
Knížka
Sl: G C G D G / C G D G
Rf: /: G C G a C G :/
Mámo, řekni, co to máš, jakou knížku v rukách máš, černej obal s křížkem v dlani schováváš,
řekni, proč s ní chodíš spát, chci to tajemství též znát, dospělá jsem, už nemusíš se bát.
Zákon dnů, co kolem nás dával svět a dával čas, bible skrývá to, co měl by nosit den,
zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je a nač, pomáhá, když na dně zmírá touhy sen.
Staré listy otvírám, čtu si slova, vždyť je znám, kdo to psal, řekni, mámo, kdo to psal,
ten nás musel dobře znát, život žil snad tisíckrát, zas ji schovej, mámo, každý by se smál.
František Dlouhý
Sl: C F C G F C G F C / F C G F C
Rf: C G F C / F C G / F C a / F G F G C
Kolik je smutného, když mraky černé jdou, lidem nad hlavou, smutnou dálavou,
já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl.
Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, po státech toulal se jen sám
a že byl veselej, tak každej měl ho rád,
tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál
a každej, kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál.
Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,
a když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí,
Bůhví jak, za co, tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.
Hlídej lásku
Sl: C G C F C / F C G C
Rf: C G C F C / F C G C
Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází, přijde, jen se rozhlédne a zase odchází,
já ji potkal ve skalách, šla bosá, jenom tak, měla džíny vybledlý, na zádech starej vak.
Hlídej lásku, skálo má než se s ránem vytratí, čeká na nás těžká pout, než se s ránem vytratí,
mezi lidma je těžké plout, než se s ránem vytratí, víš co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.
Když mně ahoj povídá, úsměvem mě pohladí, tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí,
sedli jsme si na skálu, dole šuměl řeky proud, den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout.
Tulácký ráno
Sl: d a d / a d
Rf: d B C F / d B C d
Posvátný je mi každý ráno, když se ze sna budí šumící les
a když se zvedám s písničkou známou a přezky chřestí o skalnatou mez.
Tulácký ráno na kemp se snáší, za chvíli půjdem toulat se dál,
a vodou z říčky oheň se zháší, tak zase půjdem toulat se dál.
Posvátný je mi každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět,
tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by viděl, jakej chcem svět.
Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu znáš,
bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
Náchodskej zámeček
/:Náchodskej zámeček vršku kulatýho,:/
/:a už mě, má milá, vezou, vezou z něho!:/
/:Vezou, vezou, vezou na vraným koníčku.:/
/:Pojď, podej, má milá, podej mi ručičku!:/
/:Ručičku podala do pláče se dala.:/
/:Kýž jsem tě, můj milej, byla nepoznala!:/